Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alpské řeky 2013

30. 5. 2013
Alpské řeky u Loferu 22.- 26.květen 2013
 
Již delší dobu zvažovaný vodácký prostor v okolí střediska Lofer, se na letošní rok stal vytipovaným místem pro akci na kyblíkách. Je sice pravda, že někteří z nás již v této lokalitě byli, nicméně doba již dokázala vymazat takřka všechny vzpomínky a ty novější měl jedině Tom. Ještě v čase zimním jsme stanovili termín a detaily akce se dolaďovaly průběžně. S blížícím se termínem odjezdu nastala i jistá selekce zájmu a možností. Z toho pak rezultoval počet skutečných zájemců, realizátorů záměru. Kdo byl v šestičlenném kádru? Mára a Vilda, Míra, Tom G. a Tom K. , Jackye. Z předpovědi počasí bylo snadné vyčíst, že si to letos zase užijeme.
 
Středa 22.5. : Odjezd v 16,00 hod na Slavíčkové je bezvadně dodržen. Záměrem je spojit se s Jackyem ve Dvořišti. Do toho ještě info, že v campu Grubhof, který je nad Loferem a je cílem pro dnešek, je třeba dorazit do 21,00 hod. Cesta přes Hradec je pohodová. Přesto že, nijak nelelkujeme a po přeložení věcí v místě srazu do Jackyeho C5-ky svižně vyrážíme směrem na Salcburg, je během cesty jasné, že čas neklapne. Naštěstí campný ještě bdí a jsme tak zavedeni k boudičce, která se stane spolu s dřevěnou, prostornou a na vodácké poměry luxusní chatou, určenou pro vodácký servis, naší výchozí základnou. Je to obrovská výhra, neboť umožňuje sušení, vaření a všechny tyto nezbytné úkony, které jsou v případě vodáckého kempování v dešti, jen obtížně proveditelné. Tento prostor sice sdílíme se sebevědomou a hlučnou skupinou z Německa, ale to je přes rozdílný náhled na věc překonatelné. Zvláště když občas pustí fukar s plynovým teplometem, který vysouší i naše navoměmé vodácké věcičky. Vlastní ubytovací chata má tři postele a tak nastupuje věkové kritérium k určení spáčů.

saalach-2_02.jpg

 
Čtvrtek 23.5. : Camp je přímo u řeky Saalach a tu dáme. Jedeme proti proudu nahoru, začneme na lehčím úseku pod Hinterglemem, má to být asi 15 km lesnatým údolím. První pohled do koryta tlumí optimismus. Suchý potok v regulovaném řečišti ve městě. Tohle asi není dobrá volba. Sjíždíme níže. Většina trvá na tom, že tohle je to správné místo. Bystré oko by mohlo vypozorovat jisté zlepšení, ale stále to je hodně suchý potok. Objetí auty je celkem zdlouhavá operace a zbytek čekajících na startu v tomto jarním počasí zatím rychle chladne. Sice neprší, ale chlad táhne alpským údolím. Konečně vyrážíme dolu. Drncání po kamenech naštěstí brzo pomine, ale nějakej kilometr si musíme prokličkovat než se charakter začne lepšit. Brzy přicházejí místa, která musí potěšit. Stále přibývá vody, běží to z kopce. Je to občas tak WWII-III , dá se to jed na oči. Poklid naruší jen uměle navršené splazy, které jsou jetelné. Ve spodní části je jeden, který díky rozdílu hladin a vzhledem k naházeným kamenům působí odpudivě. Tom to dává. S postupem se začíná projevovat délka jetého úseku a tak jsme potěšeni dojezdem nad jez odvádějícím vodu. Jsme pod Viehofenem a dopolední program je naplněn. Odpoledne se vydáváme kousek nad camp. Úsek je asi 4 km dlouhý s koncem na slalomce v Loferu. Úvod obstarává krátké místo - Martin šluchta, speciální skok Korkenzieher (česky Vývrtka), má několik průjezdů. Zábavné, ale krátké. Rychle následuje jez, sjízdný kamenným sešupem. Trochu nejasný je nájezd, ale měli jsme to nastudováno, takže dobrý. Zrychlení a souběh proudů vytváří v dojezdu zatopovací efekt. Následuje poklidný úsek podél campu. U Loferu postupně řeka nabírá na síle, závěr je pěkný terén slalomové trati, je to dost vodnaté. Prohlédneme si to a jdeme na dva pokusy. Druhý je lepší prvého, ale máme již podvečer a tak je čas to pro dnešek zabalit.

saalach-3_05.jpg

 
Pátek 24.5. : Že si na Alpy sedl nový sníh je nám jasné od začátku, ale to jak se ryska ohraničující zasněžené stromy stále přibližuje nepůsobí zrovna optimisticky a nezvedá morál pro ježdění na vodě. Kór když to ještě umocní déšť. Tak takové je dnešní ráno. Nic nevymýšlíme a jedeme na tzv. Standardstrecke, se začátek u raft bázy pod Loferem, asi 3km, u mostu na odbočce na Au. Vynecháváme obávanou soutěsku Teufelsschlucht. Jackye obstarává řidiče. Hned na úvod tu máme velký splaz, ale je vodnatý, takže to jde. Plynule to přechází na pěkný úsek s balvany a vracáky, řeka je široká a má dost vody. Bohužel to rychle ztrácí a je to pak asi WW II do Unkenu, s jedním zajímavým přírodním stupněm. Ten vytváří v jedné polovině skok a ve druhé zpětnou zabalující vodu. Když se Vilda trefí přímo na rozhraní tak je rychle rozhodnuto. Nesnáze vyvolá to, že opouštění lodi se děje s komplikacemi a je nutné se vysoukat komínem. Vše se ale podaří a strecku dojíždíme. Odpoledne si jízdu zopakujeme. Tentokrát je místo Jackyho řidičem Vilda. Ostatní jedou jako dopoledne. Víme do čeho a tak je to lepší. Excelentně se předvádí Tom K., když se přiznal k 5-ti eskymákům. Jeden předvedl na místě kde měl dopoledne potíže Vilda, když první fázy, zanoření se do chladných vod provedl ve zpomaleném režimu. Několik obratů přidal i Tom G. V této souvislosti je třeba podotknout, že dva z kajakářů se pro letošní sezonu vybavili novým strojem. Mára sáhl po výrobku firmy Dagger a asi nejen pro uskladnění svých pedálů zvolil AXIOM v největším provedení. Tom K. si vybral Zet-ko, provedení Raptor. Obě lodě jsou nosné, k jezdci laskavé a dost odpustí. Raptor má balonovitou záď která usnadní jízdu na těžší vodě. Axiom nemá tenhle zadní hrb a dovoluje jiné průjezdy. Podle typu jezdce to vypadá na oboustranně dobrou volbu.

saalach-3_04.jpg

 
Sobota 25.5. : Vzhledem k včerejšímu posezení při grogu je cítit jistá malátnost. Počasí je i nadále stabilní, chladno, asi 6-8ºC, občas déšť. Dneska by to měl být Salcach. Je nutný přejezd, asi 50 km. Sjížděný úsek má asi 15km od jezu s odběrem vody na elktrárnu u Högmoosu, s obtížností do WW III. První pohled do koryta nás trochu zklame, vodočet 80, hodně sucho. Začíná pršet a vyčkáváme. Když se to zdá být již dlouhé, začneme s přípravou. U vody nás čeká milé překvapení, neboť vodočet je na stovce a mírně stoupá. Asi nějak vstřícnej hráznej. Dáme tomu ještě chvilku a jedeme. Horní část do Taxenbachu pěkná, dobře čitelná s přibývající vodou. Je to členitý s velkými kameny a možností vymetat vracáky. S větší vodou se dostáváme k jezu smrťáku, kde varující značení dobře upozorňuje na jeho blízkost. Musí se to dlouze obnést. Horní pohled je výmluvný a hodně odstrašující. Následují čtyři nepříjemný kamenitý sešupy. Tyhle umělé zpomalovací kaskády plné balvanů jsou nepříjemné. Často dochází ke kontaktu s kameny a to může být nebezpečné. Při karambolu v horní části splazu by další pohyb po kameništi s hlavou dolu hodně drsný. Dolní úsek je ještě asi do poloviny celkem dobrý, ale charakter se prudce mění a vody stále přibývá. Právě někde uprostřed si Mára vybral svou chvilku. Po sjetí dlouhé peřeje, se asi z nepozornosti překlápí a pokusy o eskymo jsou špatné. Navíc dává jen čtyři a pak krysí. Vzhledem k tomu, že místo je celkem klidné a není zjištěn další zádrhel, je to velmi špatná vizitka. Pokračující splouvání je charakteristické mohutnou vodou a místy s velkými vlnami. Vše je v rámu regulací a není to nějak estetické. Dalším zádrhelem je i skutečnost, že na vodě jsme již tři hodiny a došlo k celkovému podchlazení, takže každá sprcha ve vlnách působí spíš negativně a ani sil už moc není. Pro singlíře je takto dlouhé splouvání velmi útrpné, nicméně jsem pochopil, že tímto jsme si nějaký ten hříšek odklečel. Po více jak třech hodinách jsme konečně dole a je to vysvobození.

saalach-3_02_a.jpg 

 
Neděle 26.5. : Poslední den akce. Opouštíme pohostinný camp Grubhof. Návratová cesta míří k Salcburgu na Lammer. Jsou zde dvě soutěsky. Horní, lehčí Voglau Schlucht, několik set metrů dlouhá, vede okolo silnice dá se prohlídnout - WW III, pak několik km WW II-III s jedním místem IV-. Prohlídneme úsek u silnice a vyjedeme asi 1,5km nahoru kde nasedáme na vodu. Jede Tom K., Tom G., Mára a Míra. Po 500m se potkáváme s trojicí čechů, dva kajakáři pojedou i druhou soutěsku. Dívka jen první. Sjíždíme až nad druhou soutěsku - LammerOfen. Zde se otvírá diskuse zda využít nabídky průvodcovství, nebo ukončit splouvání. Je to situace, kdy je třeba správně vložit hodnoty na misku pomyslných vah. Těžké je navíc rozhodování pod tlakem okolností.To je vždy ošidné. Mára se rozhodl jízdu ukončit. Ostatní jedou. Řeka se zde zúží a ve spádu tvoří několik průjezdově obtížných míst. Krajinově je to naprostá pecka, některé části soutěsky jsou skoro jeskyně. Hned úvodní první stupeň v nájezdu do soutěsky se dá objet zleva (dá se i bufnout rovně) pak sešup do soutěsky první dva stupně se držet vlevo, na konci doprava! Je to soustava válců, které následují v rychlém sledu a ve zúženém prostoru je třeba jet dolu. Vše ukončí bazének. V téhle části se dostávám do potíží, když ztrácím rychlost a v prostředním válci se překlopím. Celkem bystře se vracím zpátky do hry, ale úplně dole, v dalším válci jsem tam znovu. Jako singlíř jsem v obtížné situaci, neboť jsem neustále tlačen ke skále a nemám místo pro eskymo. Po krátké odstrkované si místo vybojuju a jsem i nadále v akci. Pohled zpět proti proudu a nahoru je úžasnej. Následujeúzká soutěska bez problémů, jen odrážející se voda od stěn způsobí rozevlátou jízdu, kousek může být i pozadu. Tato část končí stupněm, jet zleva do levého středu do bazénu. Soutěska se otevře, je možno vylézt, prohlédnout si další část. To učiníme. Následuje pohled zezhora a krátká instruktáž jak dál. Esíčko jet s vodou tj. zleva doprava a na konci na střed. Tato zatáčka je delší peřej, kde je potřeba po jezdu si pohlídat průjezd přes rozbitou vodu a kontrolovat výjezd. A je to. Působilo to obtížnejc. Následuje zablokovaný stupeň balvany jedeme středem a doprava a hned další stupeň s válcem, není objetelný. Nájezd zleva podél prostředního kamene a vytáhnout do levého středu. Místo lze odjistit, což průvodce provádí. Dobrý sjížděč by to měl bufnout. Já to vytahuju. Stále v soutěsce na další slajd středem a pak buď doleva nebo doprava. Přidávám další EO, jel jsem středem. Následující stupeň jet vpravo, polevu vysoká šikmá roláda a pak ještě nějaký valečky ve slajdech. Míjíme částečně zatopený strom, přičemž po celou dobu nemožno vylézt. Jsme nad místem zvanémPopelník. Peřej je opět do pravé zatáčky, najet zprostřed cpát se doprava přes šutr, hlavně dál od skály. Kajakáři tak učiní a šutr přehopsají. Já jedu spíš s proudem. Tím jsme se protáhli soutěskou na Lammeru a v poklidu dojíždíme asi 1,5 km k výstupu u mostu. Neskrýváme uspokojení. Balíme a teď ještě asi 5 hodin cesty zpět. Ve Dvořišti nás opouští Jacky.
 

Celkově šlo o velmi zdařilou akci. Svou vlnu si musel najít každý. Nesporným vrcholem byl Lammer. Kaňkou problém s pivem.                      

sepsal za podpory Toma Gryce, Míra Krechler 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA