Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hamerák 2013

30. 9. 2013
Neděle 29.září :
Znova na Hamerák. Po roce je to tu zase. Vzhledem k blízkosti lokality a dobré předpovědi počasí není potřeba se nějak přemlouvat, je to daný. Nedělní ráno je hodně syrový a když škrabu námrazu z auta a vážu na auto lodičku, mám smíšený pocit. Nicméně naberu ještě Máru a jedeme na Hradec. Když přijíždíme na hráz Ratmírova je zatím situace na startu hodně ospalá. Ještě doplnit tekutiny z termosek, případně nalít do sebe grog z osvěžovny a vzájemně se představit. Skupina je letos početnější. Potřebné formality, což je jízdenka na vodu a na bus, jsou vyřízené a tak můžeme do vodáckých převleků.  Voda pod hrází již teče. Zatím je na vodě celkem volno. Zdá se málo vody, hodně kamenů. Abych se probudil do reality tak si hned za výpustí vyzkouším eskymo, tam se mi moc nechtělo, nahoru jsem bystřejší. Celá první jízda je o drncání. Snažím se co nejméně, ale nějak to nejde. Když zvednu hlavu, tak vidím, že v tom nejsem úplně sám. Tímto způsobem překonáváme všechny kaskády a poprvé se připravujeme na mašinérii nakládání lodí ve Dvorečku. Tenhle způsob pendldopravy je naprosto skvělý, pořadatelem za léta vychytaný a ve zdejších poměrech ideální. Jen je na to potřeba ty busy obětovat. Když se totiž do vozidla nahrne ta vodácká banda, navlečená do neoprénů, bund a vest ze kterých neustále odkapává voda a usadí se na sedačky, je jasné, jak to asi vypadá.  Absolvovali jsme čtyři rundy a dvakrát jsme měli tu čest usednou na nechráněná sedadla. Vodácké vybavení je proslulé tím, že jakmile se použije, vydává velice specifické aroma. Ve stavu mírné zapařenosti je to zvlášť intenzivní. Takto připraveni pro hromadnou dopravu vodáci nastupují do přistaveného busu a celkem dokonale vyplní vnitřní prostor vozidla. Okamžitě nastává orosení skel. Když se dopravíme nahoru nastává další mumraj, neboť netrpělivý vodácký národ zase spěchá co nejrychleji vytrhnout lodičku z vleku, nejen že tam chuděra trpěla pod tíhou dalších, ale je potřeba rychle zaujmout pozici v bazénu u roury a vydat se tím mírně zaplněným korytem, neboť zájem stále trvá. Asi vrcholem byla druhá jízda, kdy mi připadalo, že v nástupním bazénku již není místo pro další loď. Ale bylo. Had lodiček putujících korytem byl takřka nepřerušitelný. Ale vždycky se tam nějaké to místo pro výjezd z vracáku našlo. Od třetí jízdy je znát uvolnění. To si dávám druhé eskymo, přímo v poslední kaskádě a protože vím co může udělat zdejší mělko, hodně spěchám. Vyšlo to. Nejsme jediný eskymující z party, zaujal mne Tom Kučera, který obrat provádí hodně liknavě a to obě fáze. Během toho jak se tam skládal, rovnal se pod vodou a než vystrčil hlavu, tak mne z klečení rozbolely nohy.  Po třetí jízdě se na Dvorečku objevil i Tom Gryc, nesoucí si novou krásku. Vyměnil oranžový liquidlogic za pěkný modrý dagger, Axiom, jak jinak. Naštěstí pro něj mu barvu nabídli. Čtvrtá jízda, to je skoro romantika opuštěných Jižních Čech. S tím taky končíme, alespoň já s Márou. Čtyři hodiny v tom kolotoči nám úplně stačí. Bylo na čase vystoupit. Ovšem zbytek skupiny je nenasytný, absolvuje ještě jednu rundu, vždyť voda pořád teče. Jedou až dolu do Jindřiše. Když se v kempu převlékáme a leží tam spousta vodáckého materiálu, tak Mára přidává zajímavý postřeh. Říká: “Všiml sis jaké lodě tady jezdí proti Lipnu! Už vím kde končí ty z bazaru.“  Další zajímavostí je poměr lodí pevných a nafukovacích. Počet gumáků každým rokem roste. A jaká byla voda. Mělká. V kaskádách to někdy drhlo a hodně bylo mělkých míst. Ale zase tady byla ve zúženích se spádem pěkná místa a na ty jsme přece přijeli.
Tak jsem to viděl já, Míra K.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA