Po loňském průběhu zimy, jsem letos doufal v radikální obměnu a brzký nástup sněhu. Nic takového se nekonalo. Jet na padesátku bez kilometrů na sněhu tak není úplně nejlepší a není z toho pak ani ten správný pocit. Sice jsem ski lehce otestoval na Šumavě, ale o tréninku nelze v žádném případě hovořit. Pak ještě krátce na Vysoké a jdeme na to. Do party jsem měl Zdenka Procházku.

Zvolili jsme krátkou variantu, s tím, že koupíme parkoviště a dojedeme na Bedřichov až ráno. Vzhledem k prezentaci a menším nárokům na ranní dojezd, přiblížili jsme již se v sobotu odpoledne k Turnovu na penzionek. Sobota 10.ledna je ve znamení oblevy. Ta trvá již několik dní a tak je jasný, že bude spíš voda než sníh. Dobrý stav na Stvořidlech si užívá Mára s Tomem, na Jihlávce řádí Vilda, zatímco mi proděláváme těžkou chvilku při meditacích o možné máze na zítřek. Trochu nás chlácholí předpověď počasí ale realita je stále taková, že je teplo a vítr. Naštěstí přes noc se to mírně zachraňuje ochlazením k nule.

Je den „D“, neděle ráno, na rozbahněný parking v Bedřichově dorážíme za šera po sedmé a  hned tam dáváme fialovej klistr. Na modrý podklad natlačíme dva druhy tekutého swixu a valíme nahoru. Už víme, že trať je zkrácená nejede se na Jizerku. Od „Bunkru“ hned na Smědavu. Při testu na stadionu a na výjezdu je ve stopě „sůl“ a máza celkem drží. Z nervozity dávám ještě jednu krátkou, pojišťovací vrstvu a již se kloužu strání k odkládání pytlů. Podmínky jsou zralé na to vyhodit kopyta a přistát v kaluži. Mám 25 minut do startu a ve startovacím prostoru jsem snad jeden z posledních. To jsem vlastně chtěl, nepřekážet.

A jak to probíhalo. Odstartuji v pohodě a od začátku jedu uprostřed, po skutrem rozbitém, tady se chytám, jinak led,hroudy, klouzání, děs. Vyrovnanou jízdou se dosmýkám přes „Knajpu“ a od „Bunkru“ ke Smědavě.  Když chci do kopce uplatnit sílu tak ucítím, že se mi něco zezadu zakusuje do stehen. Pochopím signál a pěkně vyťapkám kopec. Na Knajpě už vím, že to zase dojedu. Až na „Hřebínek“ je to takřka nepřetržitě soupaž. To pokračuje až k přehradě, Olivetskou objíždíme. Vyfuním na „Vládní“ a k „Buku“, přičemž se snažím neprojet kalužemi. Ještě si dovolím jednoho „tygra“ na rovině při záchvatu závodění a pak jen sjezd a jsem zpět v Bedřichově. Honem převléct, pár slov s několika známýma, studený těstoviny a valím na parking, aby Prochy nevychladl čekáním. Dobrý jsem tady dřív. Za chvíli je tady a není zrovna nadšenej.  V druhé polovině se potýkal se smekáním a ani ten takřka trvalý soupaž není přímo pro něj. Máme to za sebou a můžeme jet domů. Krásně sněží.

Šipka mne nalézá na startu.

Již cestou avizoval Zdenek že příště nejede. Já zvažuji co dál.

Jak jsme to ujeli:  Míra Krechler čas:  2,45:58 ; celkově  572 a 5.místo v kateg.

                             Zdenek Procházka 3,12:09 , celkově  1185 a 191.místo v kat.

Sepsal : Míra